,,Be happy for this moment. This moment is your life."

Knihy mění naše cesty aneb Miluji koně #1

Dnes v 16:04 | Leanne |  From My Life
Ahoj světe!

Před 4 lety jsem začala jezdit na koni. Koně jsem měla ráda už předtím. Hodně na mě působily knihy, protože když jsem přišla do knihovny nevěděla jsem jaké knihy by mě bavili číst. Tak jsem řekla, že o zvířátkách. O koních. A pak to začalo. Koně jsem začala milovat. Můj pokoj zdobily jejich plakáty, fotografie a obrazy. Chodila jsem na den otevřených dveří do nedalekého hřebčína. Četla jsem o nich v knihách a časopisech. Mým snem bylo posadit se na hřbet tohohle okouzlujícího zvířete.

Jednoho dne měla moje sestra taneční vystoupení. Protože to mě a mojí starší sestru nebavilo jeli jsme brzy domů. Mamka nám to vyčítala, neboť ona i mladší sestra by tam ješťe zůstaly. Měla jsem výčitky svědomí. Ty ovšem ustoupili v pozadí, když se náš bílý Opel zastavil u koňskěho výběhu. U mojí budoucí stáje.

Nebyla to vlastně tak ani stáj. Ten pozemek vlastnila paní, jejíž koníček byli koně. O ty koně se starala spolu se svojí dcerou, která je stejně jako ona milovala. Počet koní se tam neustále měnil, nikdy však nepřekročil hranici 10 koní. Měli tam stáj pro 4 koně a pak ve výběhu pro 2 . Měli ovšem spoustu výběžků a parvin. Většina z nich byla anglický plnokrevník. Začala jsem tam pravidelně jezdívat. Pomalu, ale jistě jsem se učila zatáčet, zastavovat a klusat. Vánoční dárky byli jisté. Přilba, čistící potřeby pro koně, rajtky (kalhoty na ježdění). A i když se pod balícím papírem neobjevila koňská hlava, byla jsem šťastná.

Později jsem se myslím naučila i slušně jezdit, a tak nastal čas pro můj první tábor s koňmi. Zahrála jsem si spoustu her (i na koňském hřbetě), nasmála jsem se a potkala spousty úžasných lídi s nimiž mám spoustu super zážitků. Stále jsem se zlepšovala a moje sny se zase o kousek posunuly. Chtěla jsem se tomu věnovat i pracovně (což mi chtěl každý vymluvit), ale hlavně jsem snila vzlétnout na koňském hřbetě nad překážkou. Chtěla jsem skákat.

 

Život je krátký

Ahoj...

Ani nevím, proč Tě zdravím. Stejně mi neodpovíš. Ne, nemýlím se. Dnes jsou to přesně dva měsíce čekání. Čekání, i na to blbé ahoj. Proč mi to sakra neřekneš? Říkal jsi, že mě chápeš. Nechápeš. Říkal jsi, že mě nikdy nenecháš samotnou. Nechal. Říkal jsi, že ke mě něco cítíš. Ty jsi, ale bezcitný. Nikdy nic necítíš. Nikdy nikoho nebudeš milovat. A nikdo Tě nikdy nebude milovat tak, jak já. Mývám bezesné noci. Dlouhé, nekonečné noci plné nočních můr. A přitom nedokážu zavřít oči. Co když mi odepíšes na ten mesenger, kde Ti píšu mé city a každou minutu se dívám, jestli jsi odepsal. Neodepsal. I přesto Tě chci zpět. Místo toho líbáš nějakou kurvu, která se nechala nalákat tvým kabrioletem. Láká ji být nahá v tvém obětí na zadním sedadle. Chce se Tě dotýkat. Ale to já tam mám být. To mě máš líbat. To já mám vdechovat tvou kolínskou. Já chci být tou, kterou povedeš k oltáři. Tak proč, sedím u stolu, kde píšu mé city , ale místo toho mě to teď neobjímáš?

...

PS: Život je krátký

Nechci zůstat v koutě.

Sobota v 8:00 | Leanne |  From My Life
Ahoj světe!

Každý z vás je, nebo aspoň byl opklopený lidmi. Dětmi. Spolužáky. A ať už jste byli oblíbení nebo ne, byli jste jimi obklopeni. Například ve třídě. Určitě tam nejste sami. Je tam s vámi dalších 20 lidí. Je jedno jestli se vám vyhýbají, nebo s vámi chtějí naopak strávit každou vteřinu. Jsou tam. Nevymažete je. Což bych docela ráda. Aspoň na polovinu. Deset, dvanáct. Ne? Ach jo...

Při dlouhých a bezesných nocí jsem přemýšlela nad svým životem. Nad tím, proč jsem byla na prvním stupni tak oblíbená a teď musím o pozornost bojovat do posledního dechu. Závěr je prostý. Se spolužáky na prvním stupni se známe od školky. A na druhém stupni? Nedali mi šanci. Nebo možná jo a já ji promarnila. Už se o mě nezajímají. Konec. Jo, vlastně dneska si ode mě opisovali úlohu. To, ale není ta věc, proč píšu tenhle článek.

Začalo to 5 hodinou, kdy jsme měli mít supla. A to telocvikářku, která učí nás, holky. Protože kluci chtěli hrát jakousi hru, šli jsme cvičit i my holky. Nebyli jsme z toho moc nadšené, protože jsme měli mít další hodinu taky tělocvik. No, ale co. Šli jsme. Dohodli jsme se, že budeme hrát nějakou hru. Jen mi holky. Takže 10 holek. Bez druhé třídy.

Bylo to úžasné. Byla jsem to prostě já a nikdo jiný. V malém počtu dokážu být super. Zábavná holka, se kterou chce každý strávit každou vteřinu svého života. Ale ve velkém počtu jsem jen ustrašená holka v koutě pokoje, která touží po pozornosti. Nedokážu se smát, když vím, že na mě hledí 20 dalších párů očí. Bojím se. Bojím se zvednout z toho zaprášeneho kouta a otřepat si dlaně. Ne to prostě nedokážu.

 


Proč říkají jedničkáři o testech, že jsou těžké??

13. června 2017 v 16:01 | Leanne |  From My Life
Ahoj světe!

Každému z vás určitě vypadla tato věta z úst: Ten test byl strašně těžký. Myslím, že každičký člověk to někdy řekl. Ať už šprt nebo pětkař. Zkrátka každý. Reakce na tuhle větu jsou různé. Jedni s tím souhlasí. Druzí s tím nesouhlasí. A pak je něco mezitím. Tedy...takhle si to asi někdo představuje. Skutečnost je, ale jiná. Když jste průměrný člověk tak to vypadá asi takto: To jo no. A kolik ti vyšla ta první otázka? nebo: Ani ne, já to zvládl docela v pohodě. Při téhle větě mi to občas přijde jako vychloubání. I když možná není. Pětkaři pak naopak jen řeknou:Hm... Další pětka do sbírky. Ok, a co ti nadprůměrní? Ti šprti? Pokud vám tohle řekne obvykle jen zavrtíte hlavou a řekněte: Jo, jasně, stejně dostaneš jedničku. Což je ve většině případů pravda.

Proč o tom, ale mluvím? Nechci se vychloubat, ale podle známek patřím do skupiny jedničkářů. Proto je mi často trapné, říkat věty jako: ten test byl těžký, když vím, že jsem dostala jedničku, nebo že ji teprve dostanu. Mám přece za 1, takže to pro mě musela být hračka. Nebo ne?


Piráti z Karibiku: Salazarova pomsta

7. června 2017 v 16:46 | Leanne |  Knihy a Filmy
Ahoj světe!

Určitě každý z vás zná film​ Piráti z Karibiku v hlavní roli Johny Depp v roli Jack Sperow. Tenhle film mám opravdu ráda, nikdy jsem však nebyla na něj v kině. Když jsem se, ale dozvěděla, že je nový díl, nechtělo se mi čekat a tak jsem si na něj koupila lístek do kina.


V dalším pokračování svých fantastických dobrodružství se kapitán Jack, ke kterému se štěstěna opět jednou nemilosrdně obrátila zády, ocitá tváří v tvář bandě smrtících pirátských duchů pod vedením strašlivého kapitána Salazara (Javier Bardem), kterým se podařilo uniknout z Ďáblova trojúhelníku a jejichž jedinou touhou je připravit o život každého piráta - a zejména Jacka. Jackovou jedinou nadějí na přežití je bájný Poseidonův trojzubec, ale pokud má mít šanci ho nalézt, musí přesvědčit ke spolupráci Carinu Smythovou (Kaya Scodelario), geniální a krásnou astronomku, a Henryho (Brenton Thwaites), tvrdohlavého mladého námořníka a člena královského námořnictva. Jedině s jejich pomocí má kapitán Jack, svírající v rukách pevně kormidelní kolo Umírajícího racka, své zoufale nicotné a zchátralé lodi, naději nejen zvrátit nepřízeň osudu, se kterou se poslední dobou potýkal, ale také zachránit si život ve střetu s nejmocnějším a nejděsivějším protivníkem, jakému byl kdy nucen čelit.

Začatek opravdu krásný, později příběh nudnější. Po chvíli nudy byla ovšem ta zajímavější část. V té části jsem se zasmála, což se dá z předešlých dílů předpovídat. Úžasně udělané triky a všechno kolem. Taky je super, že tam byli i starší postavy jako kapitán Barbosa, Will Terner a Elizabeth Svonová (omlouvám se, ale nevím, jak se to píše). Což je podle mě super, protože jsem si lámala hlavu, co se s nimi dělo. Byli tam sice jen chvíli, ale i tak. Je skvělé, jak film Piráti z Karibiku: Salazarova pomsta neztratila šarm, stejně jako Jack Sperow. Je škoda, že je to poslední díl. Další bych brala.


A co vy? Viděli jste tento film? Pokud ano, líbil se??


I učitelé jsou někdy fajn. Minimálně ten náš.

2. června 2017 v 15:24 | Leanne |  Travel
Ahoj světe!

Dnes je Den dětí. Všem dětem gratuluji. Den tak dětmi očekávaný. Někteří si dají zmrzlinové poháry se šlehačkou politou mléčnou čokoládou, jiní dostanou dárek, který jim dělá radost jeden den. Můj dárek bude lístek na nový díl Piráti z Karibiku. To není nyní důležité. Důležité je to, co nám dala škola. Asi poslední dva roky, každý Den dětí jezdíme na výlet. Ten výlet si každá třída vybere. Tedy většina. Nám ho vybral třídní učitel. Učitel, kterého nijak zvlášť nemáme rádi. Je taky známý jako telocvikář mluvící anglicky. Já ho nemusím, ale ten výlet stál za to.

Měli jsme jít k němu domů. Má mini farmu, kde jsou především ovce. Minulý rok jsme mu jednu dali a tak se na ní můžeme jít podívat. Nikomu se moc nechtělo, protože nemá televizi a v rádiu poslouchá Vltavu. Nakonec jsme se nechali přesvědčit opékáním špekáčkům, které mělo nakonec pouze pár lidí. A tak jsme se vydali na dobrodružství ovšem bez 2 žáků, kteří simulovali. Když jsme konečně překonali tisíc mil, nekonečné kopce a příšerné vedro dorazili jsme do cíle.

Bylo to tam nádherné. Louky plné lučních květin, bečení ovcí, bzučení včel...Ok, beru zpět. Včely tam VÁŽNĚ hezké nebyli. Nakonec jsme si to moc užili. Holky si hladili ovce, psa, dívali se na kozy. Dokonce jsme si vyzkoušeli dojení ovcí. Vůbec mi to nešlo. Kluci zkoušeli, jestli by přežili v divočině (dělali oheň, což znamená nalámat dřevo). Myslím, že se to líbilo všem. Dokonce tam padl návrh, že by jsme tam mohli příští rok přespat. Hm...to by bylo úžasné!! Domů jsem si odvezla zážitky, kšiltovku, kterou jsme našli na rozcestníku a taky čokoládovou tyčinku (koupila jsem si dvě, ale jednu jsem měla na oběd :D).

A co jste vy, dělali na Den dětí?



Už se,prosím, nechci dusit.

30. května 2017 v 14:50 | Leanne |  From My Life
Seběhnu schody a v očích mám slzy. Nesnáším náš úkol do přírodopisu, nesnáším sebe, nesnáším svět kolem sebe. Dojdu na zahradu. Jsou tam nejrůznější druhy květin. Červené, modré, fialové. Většinu z nich neumím ani pojmenovat. Pochybuji, že by tu mohl být tulipán. Není. Projdu pod našim altánkem. Příliš mnoho hluku. Jdu na terasu a už chci za se sebou zavřít dveře, když v tom...Někdo na sebe křičí. Podívám se a zjistím, že je to mamka s dědou a babičkou. Křičí na sebe. Hádají se. Rychle zjistím, o co tu jde.

Mamka chtěla odvést mojí malou sestřenkou domů ( bydlí kousek od nás). Na starost ji měli babi a děda, jenže ti se někam rozprchli. A tak ji mamka vzala za ruku a šla ji zavést rodičům, kteří byli doma. Jenže je babi doběhla a sestřenkou ji vytrhla z rukou. Moje mamka ji, ale neunesla!! Tak proč se k ní tak chovají?
I přes to, že sestřenka sama říkala, že chtěla jít domů, na mamku řvalo. Co se o sobě myslí, že oni ji mají na starost, blablablabla... Ráda bych poznamenala, že děda byl napitý. Pořád za mamkou chodil, že to má jít vyřešit. Jenže s opilým se těžko mluví, ne? Jeho neustále mluvení a pronásledování mamku vedlo k tomu, že dědu polila vodou a šla nahoru. Bylo mi blbě. To už tam vtrhla sestra a začala na mamku řvát a dědu litovat. Tak jsem jí dala facku. Začala brečet, ale to jsem šla již na horu. Za chvíli tam vtrhl děda. Že, co se sestřičce děje a takové ty žvásty. Ten vztek mě tak naplnil, že jsem mu řekla ať jde pryč. Zase takové ty žvásty, jako , co si to dovoluješ a blablablabla... A začal křičet. Rozplakal jsem se a...dusila se (?). Takovýhle pocit jsem měla jen jednou. A to, když sestra křičela na mamku a sestru, že mají vypadnout. Já se na to dívala z postele. A pak jsem začala bečet a ...dusila se. Nechci, aby někdo ubližoval lidem, které mám ráda.

Děda odešel, teprve, když mu to řekl táta. Ale to není důležité. Nebo je, ale... Už nechci začít ten pocit bezmoci. Pocit, kdy jen lapáte po dechu a zkoušíme dostat vzduch do plic. Prosím, už nikdy.

Sun Strong- chci být díky ní lepším člověkem

27. května 2017 v 16:09 | Leanne |  From My Life
Ahoj světe!

Určitě máte nějaký vzor. Někoho, podle koho se řídíte. Např. se podle něho chováte, oblékáte, měníte střih vlasů. Obvykle je to zpěvák, herec a v dnešní době i Youtubeři. Je to člověk, kterým byste chtěli být. Takové vaše lepší já. Nebo, aspoň podle vás je to ta lepší stránka. Většinou je vidíme v televizi, na internetu. Jejich ústa, oči, vlasy. Někdy ani to ne. Schovávají se pod maskou. Nechcou nám ukázat svoji identitu. Přesto slyšíme jejich hlas. Jejich klidný a vyrovnaný hlas. Každičké slovo nám utkví v paměti a my jen čekáme na okamžik, kdy i my ho můžeme použít.

Ale váš vzor, vaše "lepší stránka" nemusí být v televizi. Nemusí to být ani váš soused, spolužák, nebo kamarád. Může to být i někdo koho jste nikdy neviděli. Postava, která se narodila a žije ve vaší hlavě. A srdci. Možná, že se vám zdám jako blázen, ale je blázen ten kdo má velkou fantasii a představivost? Určitě je dobré mít nějakého imanigarního kamaráda. Tak proč, si nevymyslet vaší "lepší stránku"?

Jo, zní to trochu uhozeně, ale představte si to. Něco se vám nelíbí, bojíte se a proto mlčíte. Myslíte, že vám např. Ema Watson nebo Ed Sheeran pomůže? Nikoli. Ale když si představíte, co by asi udělal váš vzor, pomůže vám to. Protože to on je narozdíl od vás osobou, která se jen tak nelekne. A tak, když si uvědomíte, co by asi udělal on, dojdete a řekne, co si myslíte. Má ta "lepší stránka" oči, rty a ruky?

To je jen a jen na nás. Pro mě, je to mé dokonalé já. Holka bez brýlí, tmavé, ne moc dlouhé vlasy, vždy dokonale oblečená. Hm...tak vypadá, ale co dál? Jak se chová? Protože je to osoba s vlastnostmi, které mi chybí je odolná proti druhým, dokáže vyjít s každým, má smysl pro humor a má skvělou design vlastnost, která jí umožní dělat z obyčejných věcí věci neobyčejné. Jo tak to je ona. Sun Strong. Cože, ví nevíte proč Sun Strong? Sun v překladu Slunce mi dává úžasnou energii. Miluji ho. Když je krásně a svítí sluníčko mám den D. Pokud nesvítí, obvykle se s někým pohádám. Slunce mi dává neději na lepší dny. Dělá mě krásnou, když mě opálí. Pro vás to může být třeba Sky (nebe),Ocean (Oceán), nebo třeba Rose (růže). A Strong v překladu, něco jako silný, odolný je to, čím chci být. Chci být silná, ale sama to nedokážu. Ale se Sun Strong si se sebou nenechám manipulovat. Možná, že se ptáte proč to není češtině. Upřímně, jak vám zní Slunce Odolné, Nebe Nebojácné. To zní příšerně!! Je to jen na vás, ale já raději zůstanu u Sun Strong.

Nezapomeňte, že ať už je to Rose Intetesting, nebo Sky Beautiful není to o tom, aby vás to přeměnilo. Ale aby vám to dodalo odvahu, která vám chybí. Se svým "vzorem" totiž můžete dosáhnout své sny.


Život po tobě - je pokračování bescelleru bescellerové??

26. května 2017 v 16:19 | Leanne |  Knihy a Filmy
Ahoj světe!

Tak jsem přemýšlela, co bych asi jako další článek vydala. V tom jsem si uvědomila, že dlouho nebyla recenze. Takže dnes tady bude KNIŽNÍ recenze na knihu Čo bolo potom alis Život po Tobě.

Pro ty, co to nepochopili, já jsem tu knihu četla ve slovenském vydání. Nejsem nijak příbuzná se Slováky, ani jsem tam nebyla na dovolené. Slovenštinu jsem se "naučila" přes YouTube neboli slovenské Youtubery. Slovensky rozumím, umím něco přečíst (bylo by vzvláštní, kdybych to neuměla, vzhledem k tomu, že jsem přečetla knihu ve slovenštině), ale zaboha neumím nic říct. Možná tak jednotlivá slova. Některá. To jsem ovšem předběhla. Možná si říkáte, proč jsem tu knihu četla ve slovenštině a ne v češtině. Knihu Čo Bolo potom, jsem dostala. Já knihy miluji a tak jsem ji i přes svou příšernou slovenštinu dokázala přečíst. Nakonec mi nějak došlo, že Slovenky číst umím vážně dobře a tak s četbou nebyl žádný velký problém.

Anotace:

Kdybyste ztratili někoho, koho jste moc milovali, jak moc by to změnilo váš pohled na svět? V pokračování světového bestselleru Jojo Moyesové Než jsem tě poznala najdeme Louisu Clarkovou v přesně takové situaci. Po intenzivním půlročním vztahu s ochrnutým Willem Traynorem, který se rozhodl ukončit svůj život asistovanou sebevraždou, zůstává Louisa sama, zmítána smutkem a výčitkami svědomí. Po vážném úrazu se navíc musí vrátit domů k rodičům. Jako by byla najednou zpátky na začátku cesty - život po Willově smrti totiž znamená učit se leccos znovu, stavět na nových základech. Záchranář Sam Fielding, pro něhož je kontakt se smrtí každodenní náplní práce, by snad mohl být právě tím, kdo Louise pomůže se zase vrátit do života, jenomže pak se z Willovy minulosti nečekaně jako uragán vynoří Lily - jeho šestnáctiletá nezvladatelná dcera. A všechno je rázem jinak…


Vždy, když píšete druhý díl - pokračování, si musíte dávat pozor, aby jste nezastínili ten první. Tedy...v tom záporném příkladu (protože v kladnem příkladě, můžete být rádi, že se vám to podařilo a nepokazilo) se totiž může stát, že ten druhý díl bude tak hrozný, že to trochu poničí i pověst tě první knihy. Podle mě je to přesně tenhle případ. Jojo Maysovou mám ráda, ale tohle...no, já nevím. Sice asi každému, kdo četl první díl Než jsem tě poznala vrtalo v hlavě, co bylo po tom? Co asi Louisu dělala? Ale upřímně, když už druhý díl tak pořádně.

Tuhle knihu jsem četla hooodně dlouho. Vlastně jsem se k jejímu čtení nutila, což není nejlepší. Na knihu jsem se těšila a možná proto mě zklamala. Přišlo mi to hrozně klišé, ale hlavně mi už Louisa Clarková z Než jsem Tě poznala nepřipadala, jako v pokračování Život po Tobě. Připadala mi, jako úplně nová postava. Už to nebyla ta upovídaná a čarovná Louisa, ale stala se z ní člověk, který přežívá. Mrzí mě to. Louisu jsem v prvním díle měla ráda, ale tohle se nějak nepovedlo.
Celkově mi ta kniha připadá nudná, předpovídatelná a...OMG! Vůbec nechápu jak to ta Jojo Maysová mohla takhle zprznit. Kniha mě sice asi posledních + - 5 kapitol pohltila ( ne nijak drasticky), což mi ovšem na to, že má tahle knížka 30 kapitol nepřijde nic moc.

Závěr? Nedoporučuji číst a když už tak na vlastní nebezpeční. Kniha mě ohromě zklamala​ vzhledem k tomu , že první díl byl úžasný. Sečteno odečteno kniha si podle mě zaslouží tohle ohodnocení (sorry, hvězdičky jsem nenašla):

💛💛❤❤❤
(2 srdíčka z 5)

Četla jsi tuhle knihu? A jak se Ti líbila? Napiš do komentářů určitě si to přečtu. Brzy nashledanou u další recenze!


Můj první Mini Haul

25. května 2017 v 15:24 | Leanne |  Beauty&Fashion
Ahoj světe!

Nemůžu uvěřit, že píši právě tenhle článek. Já a haul? Hm...asi těžko. Ale přeci, když čtete tyhle řádky, tak to musí být a je pravda . Ne že bych haul nikdy nechtěla psát. Jen se ke mě nehodí. Jsem holka, která nejraději chodí v teplákách a volném tričku. Jo, jistě je mušíme někde kupovat, ale neřešíme to tak. Poslední dobou ovšem nakupování miluji a tak je na světě nehle mini haul. Jinak ne, tohle není reklama, protože kdo by chtěl, aby mu dělala reklamu holka s blogem, který nikdo nečte a má fůru pravopisných chyb? Jo, nikdo. Takže jdeme na to.

Jako první tu máme knihu Koruna od Kieri Cass. Tu spisovatelku miluji stejně jako její knihy. Na tuhle knihu jsem se těšila děsně dlouho až vyjde v dostání i v češtině a s světe div se já ji mám! Koruna je další pokračování od Selekce a od Dcery. Na Selekce jsem recenzi psala na Dceru ani na Korunu ne (možná protože jsem si ji teprve dnes koupila), ale brzo se na obě dvě chystám! Knihu Koruna jsem koupila v Knihkupectví Dobrovský za 289Kč.


Mím dalším úlovkem je náramek
z obchodu Orsey. Vždy, když tam jsem, tak si prohlížím jejich bižuterii a pak najednou CVRNK! Do oka mi padl tenhle nárámek. Jako v Popelce, že? Takový náramek už dlouho hledám. Přesněji náramek s přívěsky a tenhle mi připadá tak dívčí. Tenhle náramek je z Orsey za 199Kč.


Další důvod, proč jsem jela nakupovat je ten, že nemám boty. Nebo spíše mám, ale sestra mi je pořád bere, nosí je na doma a do školy a z mích krásných polotenisek (ne, nevím jak se přesně jmenují) jsou příšerné... příšerná...co to vlastně je? V každém případě se to nedá nosit. V obchodech jako je Baťa, Deichmann a CCC se mi žádné "poloteniseky" nelíbily. Byly buď nudné nebo vyloženě příšerné. Tak jsem zavítala do NewYorkeru, kde jsem si vybrala tyhle bílé krajkové "poloteniseky" . Podle mě jsou naprosto boží. Jsou tedy z NewYorkeru a stali 349Kč. Poslední dobou si akorát tam kupuji boty, protože se mi jinde nelíbí.

Poslední z mé nakupovací horečky je tahle toaletní voda. Je to "šumivý koktejl citrusů a letního ovoce zalitého sluncem se svěží mátou". Aspoň takhle je to tam napsané. Moc hezký mi to voní, takové ideál na léto. Jmenuje se to Collection Été (tedy doufám, že se to tak jmenuje). Koupila jsem to v Yves Rocher za... Vlastně nevím kolik to stálo, protože tohle mi platila mamka.
Tak to je asi konec mého prvního haulu. Ráda bych v něm pokračovala, neboť mě to začalo bavit. Doufám, že Vás to bavilo přinejmenším tak jak mě. Tady bych se měla asi rozloučit . Takže brzké schledání u další článku tady na blogu (un) ordinary girl!!

PS: Ne to rozloučení nebylo rozloučení, protože Vám Ti chci poděkovat. Za co? No, to jen díky Tobě jsem se stala Blogem dne. To Ty jsi mi dal podporu, spoustu energie a vždy jsi mi vykouzlil úsměv na tváři. Miluji Tě!! 😘😍Nyní jen doufám ve více takových dní. Pokud tenhle blog miluješ stejně jako já na instagramu un_ordinary_girl (kde můžeš sledovat např. i blogerku Vicollu: vicolla_blogger) najdeš novinky z tohohle blogu. Staň se součástí blogu (un) ordinary girl!❤❤❤

Kam dál