,,Be happy for this moment. This moment is your life."

Zpátky po 8 měsících, takže vítejte a tak dál (nesnáším úvody)

12. června 2018 v 19:02 | (un) ordinqry girl |  From My Life
Ahoj!

Ano, jsem zpátky po asi 8 měsících. V tuhle chvíli té napadnou asi dvě věci. 1)Neumím matiku a 8 měsíců to rozhodně není, ale taky nejsem vědec, ale bloger (hahaha), že jo. 2) Kdo jsem a oč to tu mluvím?
Ale to je jedno. Ať jsi 1) nebo 2) nebo 3), protože je mi to úplně jedno! Jasný? Chci se tu představit. A taky ti ve zkratce říct, co jsem těch 8 měsíců dělala, ale jen ve zkratce, protože nesnáším úvody a ty věci kolem.
Vybodla jsem se na blog, protože už mě tolik nebavil, nemela jsem čas a taky jsem to chtěla zkusit na jine stránce než na Blog.cz, protože mě někdy opravdu štval. Ale jsem tady zas. Proč? Větší sledovanost blogu díky komunitě a jde vás vidět na Google. Je opravdu těžké se prosadit jinde. Takže mě tu máte zas.
Celou tu dobu jsem blogovala. Jednu chvíli tady, pak zas zde a nebo taky nikde. Neřekla bych, že je to naprd. Skvělý zkušenosti. Jeden blog jsem si ale nechala. Je to moje malé krásné srdíčko. Možná na něj někdy napíšu. Možná ne.
Nebo taky možná nikdy už nenapíšu sem.
Ale zatím mě tu máte.
A baví mě to tady.
Jaké zkušenosti máte vy s Blog.cz a jinými podobnými stránky? Kde je to nejlepší? Budu tada za kazdy komentář.

(un) ordinary girl
 

Nejlepší kamarád nebo nejlepší kamarádka?

22. října 2017 v 17:24 | Lenka |  From My Life
Ahoj světe!

Dnešní téma je jasné a přesto komplikované. Kamarádi. Tedy, spíš nejlepší kamarádi. Možná, že jste někdy takového měli. Nebo jste si to aspoň mysleli. Ale teď upřímně, co je lepší, nejlepší kamarád nebo kamarádka?

Bláznivý. Dokonalý. Láskou zvrhlí...

19. října 2017 v 19:19 |  Píši Ti, tak proč mi neodpovídáš
Ahoj,

i přesto, že je venku taková tma, že bych neviděla ani na krok, cítím listy. Podzimní. Jak se houpou. Na větvi. Jen tak na zemi. A chlubí se svoji krásnou barvou. I když ví (me), že umírají. A dávají přednost novým, zeleným a hezčím listům. Stejně, jak vím, že ty listy umírají, vím, že chceš tenhle dopis zavřít. Stejně, jako ty dopisy předtím. Mohl by ses aspoň snažit pochopit, kolik práce mi dává napsat tyhle řádky. Vždy, když se schyluje k psaní dopisů pro Tebe, mám v hlavě milion nápadů. Scénářů. Monologů. Stojím uprostřed pouti. Všude kolem mě jsou bláznivé atrakce. Lidé se nechávají vozit do kolečka. Rychle. Pomalu. Kupují si přeslazenou vatu, co se jim lepí na zuby. Zaplatí svých posledních pár korun pro to, aby byli vzhůru nohama. Beztíže. Z jednoho pohledu je chápu. Taky bych chtěla. Být bez tíže. A z toho druhé jsou to pouze magoři. Pro mě. Pro ně. Ale přes všechny tyhle zajímavé body se dívám pouze na jeden. Hypnotizuji ho. Miluji ho. Tak dlouho jsem ho hledala. Hledala jsem Tě. A teď, když Tě konečně vidím, můžu Tě obejmout a líbat, já Tě chci líbat...ale, nemůžu se pohnout. Z místa. Z mých myšlenek. Nemůžu. Představovala jsem si, jak to bude dokonalé. Ty budeš dokonalý. Já. Mezitím se na Tebe dívám, jako každá holka. A Tvůj nechápavě urážející pohled to jasně dokazuje. Otáčíš se. Křičím. Ale to už jsi pryč. Kleknu si a brečím. Co jinýho mi zbejvá? Snažím se Tě hledat. Najít Tě. Možná, že Ty také. Strašně moc Tě potřebuji. Potřebuji, aby mě někdo obejmula. Řekl, že mě miluje. Že mě nechce ztratit. Tvoje slova, ale najednou přejdou na něco jiného. Víš, že to tak ovšem nechceš. Prozradili Tě Tvoje oči. Krásný. Říkáš něco o počasí. Jsme stejný. Místo, aby jsi mi řekl : Miluji Tě a Nechci Tě ztratit, mi říkáš o počasí. A já, místo bych Ti napsala, jak strašně moc Tě miluji a potřebuji, Ti říkám o píšu o počasí. Bláznivý. Dokonalý. Láskou zvrhlí.

Miluji Tě...
Jinak to popsat nejde...
 


Našla jsem se. Ve psaní.

2. října 2017 v 16:47 | Lenka |  From My Life
Ahoj světe!

Nedávno jsem jela jsem tak autem a přemýšlela jsem, že bych začala natáčet videa na YouTube. Ano, já vím. Dost praštěný. Ale v hlavě mám tolik myšlenek,že se mi je bohužel vyjadřují pomocí písmen špatně. Možná, že by se mi to říkalo líp než psalo. Ovšem pak mi došlo, že ani to by nepomohlo. Ne s mým strachem mluvit (haha, taky vám přijde vtipné, jak jsem před chvílí mluvila o YouTube?). Některé myšlenky, příběhy a světy asi mají být uschované v hlavě. V místě, kde je nikdo jiný nenajde.

Chaos v nenávisti

19. září 2017 v 21:47 |  Píši Ti, tak proč mi neodpovídáš
Ahoj...
Ubehlo už spoustu týdnu od posledního dopisu. Pro Tebe. Nebudu Ti vyčítat, že jsi mi neodpověděl. Nenávidím Tě. Nenávidíš mě. Ale já Tě miluji. Někde hluboko v srdci, tam, kam se nikdo jiný nedostal.
Hodně jsem se změnila. A teď myslím od prvního dopisu. Už nejsem ta naivní holka. Nevím kdo jsem. A proč jsem. Právě mám v hlavě asi točíš otázek. Ale žádnou odpověď. Proč? Proč musím být zrovna já. Já, ta holka. Holka s tajemstvím. Já štastná. Miluji tě.

...

Nejvlivnější Češi na sociálních sítích - Kde je pravda?

7. září 2017 v 20:32
Ahoj světe!

Dnes jste se mohli Instastory vidět přeplněnou screenshotů ze článku Nejvlivnějších Čechů na sociálních sítích. "Vydalo" to Forbes, a jedná se o to, že vyberou 77 Čechů, kteří jsou podle Forbes nejvlivnější na sociálních sítí. To je hlavní žebříček. Pak je 30 Čechů na Facebooku, Instagramu, YouTubu a Twitteru. Co to, ale všechno je?

Prázdniny

3. září 2017 v 17:00 |  From My Life
Ahoj světe!

Dnes je poslední den prázdnin. Ale to neznamená, že musíme brečet a křičet, že do školy nechceme. Já se třeba vůbec netěším, a proto nesnáším, když Youtůberky začnou seriii Back to school a to jejich: Vůbec se netěším do školy, ale tak pojďme si vyrobit sešit s motivem jednorožce blijícího duhu. Když jsem se podívala na jejich "originalitu" nemohla jsem uvěřit očím! Nikde se neopakovaly vytištěné obrázky, motivační nápisy... Ale, to bylo jen trochu sarkasmu na začátek. Některé mají svoje BCTSL video originální. Jen mě štve, když řeknou, že všude už jsou nápisy Back to school a pak vydají 2 týdny před školou video se stejnou tématikou.
Většina lidí říká, že prázdniny utekly strašně rychle.... (a takové ty podobné věci) . Pojďme se, ale podívat, co všechno, jsme za prázdniny stihli.


Kdo vlastně jsem?

31. srpna 2017 v 18:11
Představte si, že by se vás někdo zeptal, kdo jste. Asi by jste si o tom člověku mysleli, že je blázen, pokud by jste ho znali dýl. Tahle otázka se možná používá u chatu, kde nemáte u "pisatele" přezdívku, nebo ji používají Ti staří lidé, kterým se život smrskl na zalévání květin, a tak o Vás chtěli vědět vše. Kdo jsou vaši rodiče, jestli ještě chodíte na školu a popřípadě kam. A vy se jen marně snažíte ukončit rozhovor. S úsměvem na tváři. Protože přece nejste neslušní.

Blázen v špinavém baru

28. srpna 2017 v 14:48 |  Travel
Ahoj světe!

Jak už jste si mohli z minulého článku všimnout, šla jsem na "spontalní" výlet do Zoo. Nebudu Vám tady vykládat nudné věci jako paní, co nesnáší děti, že jsme neviděli Kiwi, ale naopak jsme viděli... Jediné, co potřebujete vědět je, že náš autobus měl zpoždění. Hodinu a půl.

Nejtěžší je si stoupnout

25. srpna 2017 v 11:45 |  From My Life
Ahoj světe!
Řiká se, že nejtěžší je udělat první krok. Vyznat lásku, přihlásit se na školu, dát výpověď z práce, která vás nebavila. Některé věci sice nedopadnou dobře nebo podle našich představ, ale aspoň se zbavíme výčitky svědomí, že jsme to nezkusili. Já s tým souhlasím. Měli byjsme dělat první kroky. Ale, převedla bych to na trochu jinou "větu". Nejtěžší, je si stoupnout.

Kam dál