Žiji v bublině plné fantazii a knih.

Včera v 17:32 | G#
Ahoj světe!

Téma týdne je pro mě něco jako zkouškou . Víte , dostanete ve škole papír a piš na to nebo toto téma. Někteří to nesnáší ostatní milují. Já to miluji a naopak nemám moc ráda psát něco radon , aby na papíře něco bylo. S blogem je to pro mě , ale jinak. Tam to jde nějak samo ( ne úplně vždy). Proto jsem si řekla , že si sednu a napíšu článek k tématu týdne.

........................................................................................................

Život v bublině , téma týdne, je pro mě velmi známé. Vlastně by se dalo říct , že já taky žiju v bublině. Bublina= svět bez omezenilní, reality. Lidé tam utíkají před ostatními , kteří se jim posmívají , šikanují je nebo si zkrátka připadají sami. A to jsou , aspoň podle mě typy lidí , kteří žijí v bublinách.
1)Šikanování lidé
2) Lidé , kteří si připadají samy

1) Šikanování lidé
Lidé , ale hlavně děti , kteří jsou šikanování ( myslím opravdovou šikanu) nebo jsou terčem posměchu, si velmi často tvoří ,,svět,, mimo školu, práci . Zkrátka tam , kde se jim ostatní posmívají. ,,Svět,, je hlavně místo ,kde na nic nemusí myslet. Podle mě je to hlavně zájmový kroužek mimo školu(mluvíme-li o dítěti) , kde je nikdo moc nezná . Může to být malování , kde se soustředíte na jednotlivé tahy. Taky to může být jízda na koni , kde pod sebou vnímáte teplé tělo koně. Tohle všechno může být bublina šikanováných lidí.

2) Lidé ,kteří si připadají samy
Jak jsem už dříve zmiňovala , patřím tam i já. Bublina alias můj svět je pro mě místo , kde nikdo jiný nemůže vstoupit . Pro mě je to moje ,,papírové město,, neboli knihy , kde se můžu před ostatními zkrít. Je to také pro mě fantazie neboli příběhy v hlavě, kde jsem krásná , bohatá, najdu si milionáře. Kde kdo (a možná , že i ty), by si o mě myslel , že jsem totálně vygumovaná. Tohle se přeci stává jen v pohádkách. Známé ,,Žili šťastně až navěky,,.Ale tohle to je můj svět, kde mi nikdo nemůže nic změnit. Nemůžete dojít vyrvat mi mozek a říct ať to změním. Ne to nejde. Nemůže se proplížit ke mě do mysli. Právě proto je k neuvěření , že se to ,,jmenuje,, bublina. Bubliny se jen dotknete a PRÁSK! Už to není. Naše bublina je ovšem výjimka. Ji nemůžete prasknout. Protože prasknutím by bylo velké riziko smrti .

Pak je taky něco mezi. Začne to tím , že si vytvoříte vaši bublinu. Nudíte se v hodině nebo si připadáte samy. Jste duchem mimo. A pak to začne. Posměch , šikana... Ale zamysleli jste se někdy nad tím , že když do nich pořád rýpete budou v té bublině častěji a dýl? Asi ne...

........................................................................................................

Tohle je pro mě asi život v bublině. Pro mě je to dost netradiční téma ,ale doufám že se Vám líbilo. Pokud ano, můžeš ho ohodnotit nebo připsat komentář. A co pro Vás znamená ,,Život v bublině,,?

G#...❤
 

Strach ze Zoo. Jsem normální?!

Neděle v 19:30 | G#
Ahoj Světe!

Právě před chvílí jsem byla plná obav a strachu. Proč? Protože jedeme do Zoo na exkurzi. Obyčejný výlet , no ne? Pro mě ani náhodou . Tentokrát neřeším věci jako oblečení (abych nevypadala jako kulička , což je dost těžké s rodiči za zády) , účes nebo co si sebou vzít. Dnes je můj problém číslo jedna : a s kým tam jako budu? Chápete takové ty dětské věci , které (aspoň doufám) trápí každého , ať to přizná nebo ne. S kým budu se sedět v buse. S kým budu chodit po Zoo? Nechci být vtěrka a dopadnout jako ve Vídni v domě Moře. Chodila jsem tam s Adélou a s Evou. Zůstaly na nejvyšším patře na WiFi. Já jsem chodila sama a pak se přidala ke Káji, Tamaře a k Silvii . Hrůza.

Co by asi udělala Ocean Strong?

Ocean Strong by se na to vykašlala a užila si to. Ale dokážu to i já?

To nevím , ale pokusím se . Načešu se a obleču tak 1) aby mi nebyla zima , protože to zrovna nevypadá, že by při nás stálo počasí a za 2)aby mi to slušelo. Vždy když mi to ,,sluší ,, tak si víc věřím . Máte to taky tak? Ale zpátky k věci . Zítra si zahrají na Ocean Strong. Budu si věřit a nebudu se bát. Zítra si projdu Zoo se svým ztraceným sebevědomím.

........................................................................................................

Tenhle článek měl být původně o něčem úplně jiném , ale strach se asi musel vypsat o Zoo. Doufám , že Vám to nevadí a nejspíš zítra se pokusím sepsat článek na téma ,které vyhodil strach.

Jinak doufám , že se ti článek líbil jestli ano nezapomeň mi dát ⭐ a taky komentář . Jestli ne tak mi prosím napiš co bych měla udělat jinak .

G#.....❤

Nejsem vděčná za svůj život. Měla bych snad být??

Pátek v 19:00 | G#
Ahoj světe!

Dnes nám ve škole zašumělo a poté zaskřípalo ve školním rozhlase. Nikdy to nejde pořádně slyšet , takže pokud si to chcete poslechnout musí celá třída zmlknout. Obvykle nic neslyšíme, ale protože jsme měli ,,potvoru"(Učitelka přírodopisu to o sobě často říká .Možná protože opravdu trochu je. ) A když ji máme tak je takové ticho , že byste slyšeli všechny dýchat. No, a tak jsme si poslechli hlášení od nějaké žačky z vyššího ročníku o dnu země. Bylo tam takové to jako např. musíme být vděční za to že máme kde bydlet , co jíst a že máme rodinu. Že bysme za tohle všechno měli být vděční. Ale já nejsem. A tak mě napadl tenhle článek.

.........................................................................................................

Ne, nejsem vděčná za to co mám. Připadám si jako holka, která nic neměla a tak zabila jinou holku , aby mohla žít její život. Ale to se jí nepovedlo. Teď je smutná, protože sem nepatří. Ale už neví proč. Je to přece tak dávno... Ale já nikoho nezabila. Opravdu ne! Já...jen si tak připadám. Připadám si , že nepatřím do života ,který vedu. Nemyslím tím , že nesportuju , chodím na školu která mě nebaví. Nelíbí se mi , kde bydlím. Je to na venkově. Dřív jsem tu byla štastná, ale dnes? Chci jít do města. Nevím přesně proč, protože jsem ve městě nikdy nebydlela. Možná proto , že tam lehce splynete s davem. Nic o vás neví. Budete mít na tváři úsměv , jste šťastná , možná protože pojedete na fantastickou dovolenou. V očích máte smutek? Zjistili jste , že je váš přítel nevěrný. Nohy se mi podlamují z toho , že si budu představovat, jak žijí. Zní to divně? Doufám že ne. Na vesnici je to ,ale úplný opak. ,,Nech toho, někdo nás uslyší."=,,Sklapni, nebo to uslyší zdejší drbny a já nechci ,aby mě pomlouvali." Nesnáším ,když se musím ovládat jen kvůli drbnám , které neví co dělat nebo se nudí a tak se pletou do života jiných. Pletou se do mého života a to nechci.

Toužím cestovat. Amerika, Itálie, Francie, Anglie... Já jsem zatím byla nejdál ve Vídni. A to se školou na Vánočních trzích. Na jeden jediný den. Spíš 10 hodin , když vezmu v potaz cestu. Vídeň jsem si zamilovala. Dýchá z ní historie. Budovy v nejrůznějších slohech. Jednou je tu gotika , podruhé jste někde v Athénách. Vídeň byla přece hlavním městem Rakouska-Uherska , nyní vím proč. Vídeň jako by mi šeptala ,,Líbí se ti to? Tak proč nechceš vidět víc? Eiffelova věž, Big Ben, Koloseum, The Empirie State Bilding." Od té doby mě naplno pohltilo cestování. Kdyby mě někdo nabídl letenku ležela bych. I kdyby tam byl nedávno teroristické útoky . Jela bych. Klidně i do Íránu. Ale protože mi nebylo 18 naší mě nepustí. Stejně na to nemám. Navíc je pro naši rodinu těžké, někam jet, když je nás 5. My na to zkrátka nemáme. Hustila jsem do našich ať někam jedeme do zahraničí. Takže jedem na týden jedeme do Rakouska. Tahle znamená 2 věci.1) Pořád mi říkají ,,nestěžuj si jedeme přece tam a tam na dovolenou."Připadá mi jako by mi to vyčítali. Ale vždyť i oni jedou do Rakouská!
A za 2) Milion let budeme jezdit na nudné chaty po ČR.

Já ale potřebuji pryč. Chtěla bych se tam i odstěhovat . Do Itálie k moři. Neumím italsky ,ale naučila bych se to. Můj životní sen je ovšem bydlet v New Yorku. Ne že bych byla skvělá na angličtinu ,ale NY miluji. Chci se procházet po Central parku. Chci se podívat na NY ze sochy Svobody. Nikdo z mojí rodiny mi však nevěří. Štve mě to. Ale já to dokážu. Zvládnu to co oni ne.Musím...

Další věc , proč jsem nevděčník je ta ,že mě štve mě okolí. Celá rodina má milion věci. Já ne.Tady je př. Pokazila se mi teniska. Moje jediné boty do školy. Pak mám jen sandály a baleríny , což není nejlepší nápad vezmeme v úvahu to , že je venku +3 stupně. Moje sestra místo ,aby mi půjčila boty , které jí jsou velké a mě dobré a vzala si modré tenisky , si je nechala a já tak musela jít v botech na ven. Od bahna. Proč jsou jen tak nechapaví?? Moji ,, kamarádi​" jsou ti , co se se mnou baví jen, když jsi veselá, vtipná a dojdeš za něma. Pokud je ti na umření a nikam nejdeš, no tak se spolu baví bez tebe.

........................................................................................................

Možná ,že právě proto nejsem za svůj život vděčná . Nesnáším ho. Někdy ani nemám důvod něco dělat, namáhat se. Ale přece to udělám.Proč??Protože já jim dokážu, že to zvládnu a neskončím někde na pracáku. A to je ten důvod , který celou tu dobu hledám.

G#...❤
 


Píši Ti, tak proč mi neodpovídáš?

Středa v 19:00
Ahoj

Proč tu dnes nejsi se mnou? Potřebuji Tě. Možná , že jsi někde u týraného či šikanování člověka. Ale já Tě opravdu potřebuji a chci Tě tu. Jsi jediný člověk na světě , který mě může pochopit. Vím , že je toho na Tebe moc. Ti, kteří si připadají nepotřební, já, ale i Ty máš svůj život plný problémů​. Chápu , že mi možná nechceš pomoc. Přesto Tě prosím, nenechávej mě tu samotnou. Připadám si tak sama , i když mám velkou rodinu. Oni mě nechápu. A ani mě nikdy nepochopí. Chci ,aby mě nechali​ na pokoji , ale zároveň chci aby za mnou přišli. Nechci být sama. Je to už dlouho, co jsem nebyla sama. Tehdy jsem měla kolem sebe kupu přátel. Byla jsem oblíbená a já to ignorovala. Neměla jsem ?? Možná toho lituji někde v koutku duše. Do toho koutku nechodím ráda. Je tam tma , jak moc smutné spomínky tam sídlí. Nerada na ně zpomínam. Proto chci Tebe , abych na ně nemusela myslet a můj předkoutek duše byl plný Tebou a spomínky s Tebou.

Píšu Ti , tak proč mi neodpovídáš?

Já a nikdo jiný

PS: Nezapomeň

Trable s láskou - nikdy neprozrazovat kamaradce!!!

17. dubna 2017 v 16:30 | G#
Ahoj....
Dnes tu bude trochu netradiční článek. Nebude to recenze, ale budu to já a můj praštěný život. Nevím úplně ,jak se to bude jmenovat , ale doufám že se vám to bude líbit.

.........................................................................................................

Znáte to. Jste na narozeninové oslavě , kde říkáte svá tajemství. Je to něco jako obřad ,kdy se z tajných tajemstvích stávají veřejná tajemství. Ale něco říct přece musíte ,ne ?

Nevím , kdo co přesně říkal, ale vím ,že to bylo zajímavé až se nám tajil dech. Mezi tajemství patří i láska , takže tu nesmělo chybět , kdo se komu líbí. V té době ještě nikdo s nikým nechodil . Takže by bylo naprosto úžasné , kdybych s někým chodila. Ale já ,člověk který je nejraději sám , jsem s nikým nechodila. Ale ony to přece nemůžou vědět ne?

Byla řada na mě. Čekali až řeknu, kdo se mi líbí nebo něco takového. OMYL!! Doteď si pamatuji jak jsem řekla , že mám kluka. Všechny na mě divně hleděly.A pak to začalo. Jak se jmenuje ? Jak dlouho s ním chodím ? Je hezký? Jak vypadá?Ví to naši?Jmenuje se Tomáš. Ano, je hezký. Je to blonďák s modrýma očima. A naší to ví. Ne, nevadí jim to. Jasně že jsme se líbali.

OMG!! Já jsem taková lhářka. Ale ,pozor něco jsem si nevymyslela. Ono se mi totiž o něm zdálo . Zdálo se mi jak se procházíme, líbá mě .....Ach.... Jakmile jsem se vzbudila řekla jsem si , že se mnou musí začít chodit do 6. třídy. Snila jsem o něm . Tajně ho milovala. Asi jsem se zabouchla😊😊

Jistě se ptáte , jestli se někdy dozvěděli pravdu . Ano já jim ji řekla . Možná jsem blbá ,ale řekla. Smáli se mi ,ale myslím, že dnes to zapomněli.

Tohle ovšem není konec. Není , protože nastala 6. třída. Pro mě byla naprosto katastrofální ,ale to zase jindy. V naší třídě byli Tomášové dva. Jeden se ,kterým se nikdo nebaví a druhý , kterého balili starší holky. To bych nebyla já , abych se nezabouchla do oblíbeného a věčně zadaného Toma. Nebyl to úplně Sen ,ale náznak tam byl. Psala jsem si sním a s kamarádkou psaníčka . Možná je to dětinské ,ale dobrý způsob na zabití hodiny. Psaníčka jsem si schovávala v pouzdře ,což nebyla zrovna nej. schovka. Moji kamarádi se to dozvěděli a začali mi dělat ze života peklo. Nebo spíš se mi posmívat. Tom se o psaníčkách dozvěděl . Jednou je hlasitě začal číst. Bylo to hrozné. Nakonec jsem je vyhodila.

Ne, tohle taky není konec. Moje láska tam stále byla a věřila. Pak holky řekli že ho mám obejmout jinak mu to řeknou. Obejmula jsem ho . Ne před celou třídou ,ale asi JEN před pěti spolužákama. Druhý den mi řekli , že nevěřili , že to udělám. Že oni by si radši výprasku tu facku​. Jakou facku? No ,prej říkali facku. Nějak jsem se uvědomila , že mou lásku jsem si pouze namlouval a přestala jsem ho milovat.

Dnes se mi kvůli tomu směju ,ale mě je to jedno . Protože ON tu je. Nemyslím Tomáše ze třídy ,ale Sen (jo ,radši mu budu říkat Sen, na Tomáše mám špatně zpomínky) ON tu je . Jakto?? Nedávno jsem četla, že lidi o kterých se vám zdá jsou skuteční . Váš mozek si je nedokáže vymyslet.

Takže Sne , miluji Tě dnes , zítra a má láska bude stejně velká jako před týdny.

PS:Čekám Tě doma tak si pohni

........................................................................................................

Doufám, že se vám článek líbil . Můžete ho ohodnotil nebo pokud byste chtěli další Trable s láskou , můžete to napsat do komentářů.

Vaše G#....✒

Selekce- kniha jedinečná nejen příběhem

13. dubna 2017 v 19:42 | G#
Ahoj...
Dnes tady bude zase recenze. Tentokrát na trilogii Selekce od pera spisovatelky Kieri Cass. Knihu jsem viděla několikrát v knihovně , myslela jsem ovšem , že to není nic pro mě. Když jsem je uviděla i v knihovně , vzala jsem si je okamžitě. Co bych asi tak mohla ztratit?
Děj:

Pro třicet pět dívek je Selekce životní šancí. Příležitostí k útěku od života, který jim byl stanoven od narození. Být obklopena světem třpytivých šatů a drahocenných šperků. Žít v paláci a soutěžit o srdce krásného prince Maxona. Ale pro Americu Singerovou je Selekce noční můrou. Znamená to pro ni otočit se zády ke své tajné lásce Aspenovi, který je o kastu níž než ona. Nechce se jí odejít z domova a vstoupit do nelítostné soutěže o korunu.
Pak America potká prince Maxona. Postupně začne zpochybňovat všechny plány, které si předsevzala - a uvědomí si, že život, o kterém vždycky snila, si už nemůže v porovnání s budoucností představit.

Moje hodnocení:

První z trilogie Selekce mě uchvátila hned po první stránce. Bylo to tak čtivé, že jsem byla ráda , že jsem si vzala všechny 3 knihy. Do té doby jsem nebyla žádný fanda fantasy , po trilogii se ze mě lehce stal. Bylo zajímavé , jak velkou může mít někdo fantazii. Velké plus je i pro obal ,kde America vypadá, jako princezna.Obdivuji ,jak Kiera Cass dokázala ,tak perfektně vymyslet historii. Ráda bych řekla ,že Selekci jsem doporučila i starší sestře , která opravdu je ráda, když přečte knihu za měsíc. Tuhle přečetla za den. Opravdu . Max. den a půl . Přečíst Selekci mi zabralo asi 4 dny ,což je OPRAVDU málo. Knihy jsou na trhu již dlouho i já je četla dřív , ale chtěla bych udělat recenzi i na ostatní knihy od K.Cass , tak abyste byli v obraze. Jednotlivé knihy trilogie : Selekce,Elita, První mají pokračování , povídky Šťastné až navěky a pokračování Dcera dnes se již chystá i Koruna ,dokonce i film. Což je úžasný , protože jsem říkala ,že by bylo fajn Selekce jako film, ségra řekla o čem by to asi tak bylo. Už vidím , jak mě prosí ať na něj dem.

Takže kdo ,má rád fantasy a romantiku udělejte si na Velikonoce radost a kupte si ji. Kdyby se vám to zalíbilo můžete zkusit i Sirénu ,ale to zase jindy.

Doufám , že se Ti recenzí líbila , i když opět kladná. Brzo se chystám i na negativní. Ale nebudu si kazit Velikonoce!
G#...📖

Než jsem tě poznala : zaslouží si mít nálepku ,, besceller"?

11. dubna 2017 v 17:19 | G#
Ahoj....
Dnes bych tady chtěla popsat svoje dojmy z bescellerové knihy Než jsem tě poznala.Tuhle knihu jsem si koupila teprve nedávno ,vzhledem k tomu ,že je i zfilmována.Film jsem zatím neviděla, ale chystám se na něj o víkendu.Jojo Moyseová, autorka Než jsem tě poznala vydala pro velký úspěch taky pokračování Život po tobě , který jsem dostala jako dárek ve slovenštině.Doufám, že ho nějak přelouskám ,ale už nebudu zdržovat.

Děj:
Louisa Clarková je obyčejná dívka s obyčejným životem .Má ráda svou práci v bistru , dlouholetého přítele a svět končící s hranici malého rodného městečka. Svůj život by za nic nevyměnila. Když však bistro zavřou Luisa musí měnit.A tak přijme velmi neobvyklou nabídku.

Svět Willa Traynora naopak žádné hranice nemá.Je to svět adrenalinu , velkých obchodů i peněz, svět možnosti bez omezení.Will svůj život miluje. Když ho však nehoda upoutá na kolečkové křeslo, ví , že nebude moci žít jako doposud.

Jen těžko si lze představit více nesourodou dvojici než náladavého a cynického Willa a upovídanou a optimistickou Louisu. Přesto tyhle dva svede osud dohromady. Willova matka totiž Louisu najme na šest měsíců jako ošetřovatelku. A tak se bývalá servírka začíná pomalu zaučovat novému řemeslu , aniž by tušila ,že na tom , zda uspěje , vede záviset Willův život.

Recenze:
Než jsem tě poznala je jedna z knih ,kterou byste si měli přečíst.Knihy Jojo Maysové mi připadají jako ideál proti přeslazení. Teď nemyslím nic s cukrem , ale určitě to znáte: jaro , všechno roste , všude jsou květiny mláďata ,alergici s červeným nosem. Proti jaru nic osobně nemám ,ale někdy mi to už trochu vadí . Občas mě z toho bolí hlava. Proto si sednu a čtu Jojo Maysovou. Nepředvídatelné příběhy obvykle dvou lidí, které jsou ,,lidské" .Nejsou to ,,Ona u něj pracovala , on byl smutný , ona pomohla ,on si uvědomil jaká je to skvělá ženská a žili šťastně až navěky." Jestli se vám tohle líbí tak si nečtěte Jojo Maysovou. Vždy ,když si kupujete nějakou knihu tak máte asi tip ,o čem to bude. Já se v knize Než jsem tě poznala trefila do černého.Ani jedinou kapitolu nebyli ,, šťastný pár ".Když mu vyznala svou lásku on na to ,, to nestačí".Pro Willa to možná nestačí ale mě to hodně naštvalo. Proč to nemůže být Happy End?Chcete aby přežil, mluvil s ní , ale my nejsme autoři ,kteří to můžou pozměnit. Musím však říct ,že prvních pár kapitol -Nuda. Později jsem se málem zadusila ,jak jsem to hltala.

Nevím jestli je to úplně besceller , ve vaší knihovně by však chybět neměl.

Doufám ,že se ti to líbilo pokud ano nezapomeň ohodnotit . Pokud se chceš na něco zeptat nebo se mnou nesouhlasíš napi napiš to do komentáře.

G#...📖

Girl Online:recenze na 1.román blogerky a Youtuberky Zoe Sugg

8. dubna 2017 v 10:00
Ahoj....
Znáte to, dojdete do knihkupectví a vybíráte si knížku k narozeninám.,,Tu si vyber" , poradí vám někdo.,,Tu jsem četla".
Tuhle taky, ta vypadá divně, tuhle jen přes moji smrt. Proč tu sakra nemůžou mít nějakou novou zajímavou knihu? No, nevím jestli to znáte. Mě se to stává jen v některých knihkupectví. Mám ráda ,když máte žánry aspoň trochu oddělené. A ve předu u vchodu jsou novinky.Ale to jsem trochu odběhla. Nakonec jsem dala na radu a koupila si Girl Online od Youtuberky a blogerky Zoelly, neboli celým jménem Zoe Sugg. Předem říkám že jsem nevěděla , že je to někdo ,,slavný,, online světu.Uz od první stránky mě ta kniha pohltila.
A je to asi moje nejoblíbenější knížka vůbec.

Děj:
Penny má tajemství. Pod přezdívkou Girl Online píše blog o svém každodenním životě. Když ji ovšem na školním divadelním překvapení potká ten ,,největší trapas",který díky internetu uvidí ,,celý svět",rodiče ji vezmou s sebou na pár dnů do vánočního New Yorku.A tam Penny dostane ten největší dárek : doopravdy se zamiluje.Potka totiž Noaha ,Kluka z Brooklynu, zosobnění všech dívčích snů, kterému se prostě nedá odolat.A jak jinak (je přece blogerka!!),o své pocity se upřímně podělí se všemi čtenářkámi svého anonymního​ blogu.
Jenže Noah má taky svoje tajemství.A kvůli němu její anonymota na blogu praskne ,jako mýdlová bublina-a v ohrožení se neochotně jenom ona, ale i její vztahy​ k nejbližším přátel
Zoe Sugg
Moje hodnocení:
Podle mě by měla být Girl Online bescellerovou knihou.V té knize je všechno. Vtipné momenty , trapasy(na to je Penny expert),je to napínavé a nepředvídatelné.Miluji když, se Pen probudí a ozve se klepání ze stěny. Podle mě je to také ,,ze života" , např. když je na rande a začne ji vrzat židle tak, že to zní jako prdnutí. 😂😂Taky se mi líbí ,když si s někým píše.Je to oddělené jak barvou tak metodou mezi ostatními odstavci.Libi se mi ,že je Pen dětinská: nosí kalhotky s jednorožci, líbí se jí staré panenky.Neni to taková ta dokonalá holka.Tuhle knihu bych dokázala číst pořád dokola.
Někteří komentují její čtenost tím , že se to prodává jen díky Zoelle. Nemyslím si .To by potom pak nepsala ještě další 2 díly, ne? A já se chystám přečíst už 3 díl.Nevahejte pro sebe, nebo jako dárek pro 12-17leté dívky.

Doufám ,že se vám recenze líbila a co byste říkáli na Girl Online-na turné??
G#📖

Kniha vs. Film: Dívka ve vlaku

1. dubna 2017 v 18:00
Ahoj...
Dnes bych vám chtěla popsat můj pocit z knížky a filmu Dívka ve vlaku.Oboji mě překvapilo ať positivně nebo negativně.Kyž jsem si koupila knížku, měla jsem trochu představu , jaký by ten dej mohl být. Ovšem tahle knížka ,která pochází z pera Pauli Hawkins byla naprosto dokonalá.

V téhle knížce jde o to ,že Rachel dojíždí ranním vlakem do Londýna a po cestě pozoruje předměstské domky.Když vlak na chvíli zastaví u návěstidla ,naschyta se jí pohled do soukromí mladého páru. Postupem​ času má Rachel pocit ,že ty dva zná.Dá jim dokonce jména : Jason a Jess.Ráchel se jednoho dne z novin dozví ,že se ,, její" Jess pohřešuje, a i když si není jistá jestli nenadělá víc škody než užitku ,rozhodně se obrátit na policii.A tak se Rachel ,ať by se jí to vůbec nemělo týkat zaplétá se do příběhu víc a víc.

KNIHA
Jestli si ji otevřete a řekněte jedná nebo dvě kapitoly , tak se zatraceně mílite.Až kručení v žaludku vás upozorní,že jste v polovině knížky.Kniha je dokonalá stejně jako je dokonalá i alkoholicka Rachel v roli vypravěčky, což potvrzuje i The New York Times. Taky se mi líbí styl jakým je ta knížka udělaná .Myslím tím např. Rachel, Pátek 5.července 2013, ráno. Je to jako by si psala deník.Jestli váhate ,máte-li si ji přečíst neváhejte.Ja osobně nejsem na tyhle žánry ,ale byla jsem zvědavá jestli je tak dobrá .A teď můžu klidně říct bez mrknutí oka, že je fantastická.

FILM
Není tak dobrý jako knížka,to vám řeknu hned na začátek.Ale úplně špatný zase taky není.Obcas jsem se ztrácela v ději filmu.Docela jsem byla zklamaná , že tam několik částí změnili nebo úplně vynechali. Třeba to jak se vyspala se Scottem tam vůbec nebylo. Nebo jak ji potom zavřel v jeho domě , tak na tuhle scénku jsem byla zvědavá. A poté zklamaná.Změnili ji že on došel k ní domů seřval ji a potom chytil pod krkem.Nic víc .Takových scének tam bylo víc. Do kina na to nechoďte (i když ono to tam už asi není) a podívej tě se na to na internetu.

Doufám, že se vám recenze líbila . Do komentářů mi napište jestli jste ji četli nebo viděli film.Zatim Ahoj!

G#....✌

STORY TIME#1Nemysli si že ti to projde!

28. března 2017 v 16:41
Ahoj....
Tohle bude moje Story Time ,kde si budu zapisovat své zážitky ,které jsou spíše krátké ,ale určitě stojí za to.

Moje první Story Time se odehrává ve škole. Jo , ani mně se škola nevyhnula(nebo já škole??).Bylo před naší poslední hodinou a já se Šárkou jsme vyrazili k učebně 212,kde jsme měli mít životní styl.Pro někoho super předmět ,navíc poslední hodina.My ale Žs nesnásíme.Za a)máme příšernou učitelku a za b)měla jsem mít aktualitu ,kterou jsem psala minulou noc (a my jsme ji museli umět na zpaměť!!).

Když jsme se Šárkou přišli před 212,Max(tohle je holka jo, Maxmiliána) vytahovala nějaký papír. Došla jsem blíž a uviděla nějakou tajemku.Max se hned (jak to má ve zvyku)začala vytahovat.,,Tohle je ta tajenka,za kterou dostanou 3 nejrychlejší jedničku".Minulé nám to Zrzka (učitelka Žs)ukazovala a říkala.Max si to okopírovala.,,To je ale podvod" řekla naštvaně Tamara.Max dala papír zpátky a řekla se sklopenými očima,,Ne není ty jsi s to taky mohla nakopírovat".Tamara odešla.Já vím že je to docela kravina ,ale řekněte upřímně nenaštavalo by vás to?Jo naštvalo.
Zazvonilo a mě se v hlavě zrodil plán.

Po hodině mi jako obyčejně ti co jdou na oběd dali věci ,ať jim je zanesu do třídy.Dala mi je i Max.Ve třídě jsem si uklidila věci ,vzala papír s tajemnou a došla k umyvadlu.,,To máš za to ,že jsi nám zničila lyžák a podvádíš" řekla jsem zatím co jsem na papír pustila proud vody.Poté jsem z papíru udělala kuličku a hodila ji do koše.Ostatní ,,neobědváci" se na mě podívali se zvednutým obočím. Vždyť jsem přece vzorná školačka.Na tváří se mi vykouzlil úsměv. Konečně mám aspoň trochu sebevědomí.

Možná že si po tomto Story Time myslíš ,že jsem mrcha,ale neboj nejsem!

Jak se ti Story Time líbil?Jak by ses zachoval ty?Co si o tom myslíš?
G#.........

Kam dál