,,Be happy for this moment. This moment is your life."

Nejsem vděčná za svůj život. Měla bych snad být??

21. dubna 2017 v 19:00 | G# |  From My Life
Ahoj světe!

Dnes nám ve škole zašumělo a poté zaskřípalo ve školním rozhlase. Nikdy to nejde pořádně slyšet , takže pokud si to chcete poslechnout musí celá třída zmlknout. Obvykle nic neslyšíme, ale protože jsme měli ,,potvoru"(Učitelka přírodopisu to o sobě často říká .Možná protože opravdu trochu je. ) A když ji máme tak je takové ticho , že byste slyšeli všechny dýchat. No, a tak jsme si poslechli hlášení od nějaké žačky z vyššího ročníku o dnu země. Bylo tam takové to jako např. musíme být vděční za to že máme kde bydlet , co jíst a že máme rodinu. Že bysme za tohle všechno měli být vděční. Ale já nejsem. A tak mě napadl tenhle článek.

.........................................................................................................

Ne, nejsem vděčná za to co mám. Připadám si jako holka, která nic neměla a tak zabila jinou holku , aby mohla žít její život. Ale to se jí nepovedlo. Teď je smutná, protože sem nepatří. Ale už neví proč. Je to přece tak dávno... Ale já nikoho nezabila. Opravdu ne! Já...jen si tak připadám. Připadám si , že nepatřím do života ,který vedu. Nemyslím tím , že nesportuju , chodím na školu která mě nebaví. Nelíbí se mi , kde bydlím. Je to na venkově. Dřív jsem tu byla štastná, ale dnes? Chci jít do města. Nevím přesně proč, protože jsem ve městě nikdy nebydlela. Možná proto , že tam lehce splynete s davem. Nic o vás neví. Budete mít na tváři úsměv , jste šťastná , možná protože pojedete na fantastickou dovolenou. V očích máte smutek? Zjistili jste , že je váš přítel nevěrný. Nohy se mi podlamují z toho , že si budu představovat, jak žijí. Zní to divně? Doufám že ne. Na vesnici je to ,ale úplný opak. ,,Nech toho, někdo nás uslyší."=,,Sklapni, nebo to uslyší zdejší drbny a já nechci ,aby mě pomlouvali." Nesnáším ,když se musím ovládat jen kvůli drbnám , které neví co dělat nebo se nudí a tak se pletou do života jiných. Pletou se do mého života a to nechci.

Toužím cestovat. Amerika, Itálie, Francie, Anglie... Já jsem zatím byla nejdál ve Vídni. A to se školou na Vánočních trzích. Na jeden jediný den. Spíš 10 hodin , když vezmu v potaz cestu. Vídeň jsem si zamilovala. Dýchá z ní historie. Budovy v nejrůznějších slohech. Jednou je tu gotika , podruhé jste někde v Athénách. Vídeň byla přece hlavním městem Rakouska-Uherska , nyní vím proč. Vídeň jako by mi šeptala ,,Líbí se ti to? Tak proč nechceš vidět víc? Eiffelova věž, Big Ben, Koloseum, The Empirie State Bilding." Od té doby mě naplno pohltilo cestování. Kdyby mě někdo nabídl letenku ležela bych. I kdyby tam byl nedávno teroristické útoky . Jela bych. Klidně i do Íránu. Ale protože mi nebylo 18 naší mě nepustí. Stejně na to nemám. Navíc je pro naši rodinu těžké, někam jet, když je nás 5. My na to zkrátka nemáme. Hustila jsem do našich ať někam jedeme do zahraničí. Takže jedem na týden jedeme do Rakouska. Tahle znamená 2 věci.1) Pořád mi říkají ,,nestěžuj si jedeme přece tam a tam na dovolenou."Připadá mi jako by mi to vyčítali. Ale vždyť i oni jedou do Rakouská!
A za 2) Milion let budeme jezdit na nudné chaty po ČR.

Já ale potřebuji pryč. Chtěla bych se tam i odstěhovat . Do Itálie k moři. Neumím italsky ,ale naučila bych se to. Můj životní sen je ovšem bydlet v New Yorku. Ne že bych byla skvělá na angličtinu ,ale NY miluji. Chci se procházet po Central parku. Chci se podívat na NY ze sochy Svobody. Nikdo z mojí rodiny mi však nevěří. Štve mě to. Ale já to dokážu. Zvládnu to co oni ne.Musím...

Další věc , proč jsem nevděčník je ta ,že mě štve mě okolí. Celá rodina má milion věci. Já ne.Tady je př. Pokazila se mi teniska. Moje jediné boty do školy. Pak mám jen sandály a baleríny , což není nejlepší nápad vezmeme v úvahu to , že je venku +3 stupně. Moje sestra místo ,aby mi půjčila boty , které jí jsou velké a mě dobré a vzala si modré tenisky , si je nechala a já tak musela jít v botech na ven. Od bahna. Proč jsou jen tak nechapaví?? Moji ,, kamarádi​" jsou ti , co se se mnou baví jen, když jsi veselá, vtipná a dojdeš za něma. Pokud je ti na umření a nikam nejdeš, no tak se spolu baví bez tebe.

........................................................................................................

Možná ,že právě proto nejsem za svůj život vděčná . Nesnáším ho. Někdy ani nemám důvod něco dělat, namáhat se. Ale přece to udělám.Proč??Protože já jim dokážu, že to zvládnu a neskončím někde na pracáku. A to je ten důvod , který celou tu dobu hledám.

G#...❤
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 tasteofmylife tasteofmylife | 21. dubna 2017 v 19:24 | Reagovat

Byl to první článek, na který jsem narazila a díky jeho zajímavosti musím říci, že nebude poslední. Žiji v městě už tomu bude 13 let. Zažila jsem si zde ty pubertální léta, které u mnohých vrstevníků stále nemají konce. Zajímavé je ale to, že já když jsem byla mladší jsem na město nedala dopustit, říkala jsem si, vždyť co bych dělala na vesnici tam musí být nuda, město je super,miluju město...blablabla, nevím jestli to bylo postupně s věkem nebo situacemi, které se i ve městě odehrávají mnohdy v nepěkném světle.. Poslední dva roky jsem si často říkala, jaký by to byl na vesnici klid nikde nikdo a ono tomu možná tak ani není jak tady čtu.. Ale můžeš mi věřit nebo nemusíš, většina měst není jako NY, ano tam jeho krása spočívá i v tom "splynutí s davem", ale město v čr není žádná pohádka, teda pro mě aspoň u nás ne, bydlíš tady 5 let potkáváš se s lidmi, bavíš se s nimi a tvůj okruh přátel se stále víc a víc rozrůstá, pak už zde jsi 10 let a už tě znají i lidé o kterých ani nevíš, že existují. Nemusíš provádět žádné zlé činy, ale stačí jen kapičky závisti a z toho, co jsi ani neudělala vznikne jedna velká bublina, která koluje a koluje a nemá konce.. lidé kteří neví jaká jsi, si na tebe vytvoří svůj obrázek jen proto, že jsi měla něco nepěkného udělat a ty o tom stále ani třeba nevíš a až pak si začneš všímat, že se na tebe někteří dívají skrz prsty.., mám spolužačky z vesnice a když řešíme naše "závažné holčičí problémy" mnohdy děkují, že ve městě nežijí... S cestováním také na tom nejsme hvězdně co se týče financí, ale už od 15 si vydělávám a oháním se a vím, že jednou procestuju svět:) držím ti palce, měj pevné nervy a miř stále výše:) a ještě jedna maličkost, já těch 18 mám a stále bych asi měla co dělat, abych dostala svolení někam zmizet :D..

2 un-ordinary-girl un-ordinary-girl | 21. dubna 2017 v 19:35 | Reagovat

[1]: Možná že města v ČR nejsou nejlepší, ale rozhodně bych tam  chtěla zkusit bydlet. Říká se že se má zkusit všechno ne? Také si myslím že město má stejně jako vesnice svoje výhody a nevýhody. Souhlasím s tebou , procestovali světa je můj celoživotní sen. Jako poslední bych Ti chtěla poděkovat , že se můj článek líbí❤😘

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama