,,Be happy for this moment. This moment is your life."

JSEM ANOREKTIČKA???

9. května 2017 v 17:19 | G# |  From My Life
Ahoj světe!

Právě jim sušenku a v krku mám Saharu. A to jen díky ANOREXII. Sušenku se pokouším ujíst svoji nervozitu, z které mám , jen tak mimochodem, tu Saharu. Bojím se anorexie a chci se tím s vámi podělit. Ale co když, to budete ignorovat? Co když mi neodpovíte na mé otázky? Co když bude tenhle článek pro vás vzduch? No...snad nebude. Snad mě pochopíte a dáte mi radu. OK, už to moc natahují takžeee....

Nejsem anorektičeka a doufám, že ani nebudu. No, JÁ si myslím, že nejsem. Ale co , když ano? Ne ne ne... Nemyslete si , že jsem obyčejná holka, která si jen tak myslí , že je anorektičeka. Jsem holka, co jí sušenku , má v krku Saharu a chce vám povědět svůj příběh...
Už od mala jsem byla chudé dítko. Dítko, které i když dní čokoládu nepřibere. Vánoce s tloustnutím podle mě nemělo nic společného. Mohla jsem sníst na posezení celou krabičku cukroví a nepřibrala jsem. Ve škole jsem na obědy nechodila. Doma mi vařila babička , ale já běžné nejedla nebo se v tom porýpala. A tak jsem si zvykla obědy nejíst. Později nám začala vařit mamka , ale já tou dobou brala jídlo jako něco, co nás okrádá o čas. Někdy jsem poobědvala to ano, ale jen občas a obvykle jablko nebo tak něco.
Ve škole jsem jedla skoro pořád, doteď nechápu proč, ale měla jsem tam obrovský hlad. Možná protože jsem nesnídala. Jednou jsme se s holkama pohandrošili a ony mi řekli, že jsem tlustá. Jen tak ze srandy. Poté mi to několikrát ještě zopakovali na 1. stupni. Dnes se s nimi moc nebavím, ale protože jsem to já muselo se stát něco ji jiného.

Dnes je dnes a pro mě znamená jídlo něco jako jídlo=žrout času. Možná , že proto mi nevadí vynechali večeři či oběd. A možná , že právě proto mi ráno často kručí v žaludku. Protože je pro mě ovšem jídlo ztráta času naučila jsem se to ignorovat. Prostě spát dál nebo pokračovat v činnosti.

Moje starší sestra mi říká, že jsem anorektička. Opravdu? Podívám se na sebe do zrcadla. No... možná...Nechci tomu věřit . Ta osoba v zrcadle je určitě někdo jiný. Podívám se po pokoji. Nikdo jiný tu není . Jsem tu dočista sama. Zavřu oči a pomalinku je otevírám. Nejprve vidím rozmazanou béžovou kůži. Ovšem později vidím ostřeji. Kosti na krku, žebra a tlusté nohy. Je to vůbec možné? Chci , snažím se přibrat , ale nejde to. Popravdě mi někdy připadá ,že bych mohla schudnout v nohách , ale...dlouhý příběh.Tu holku v zrcadle, kterou by kde kdo mohl považovat za fanynku proann blogu. Ale já nejsem. Jsem holka se slzami v očích. Chci , aby to byl jen sen. Tak proč není?

G#...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 cincina cincina | Web | 10. května 2017 v 19:53 | Reagovat

Tohle je těžké hodnotit, když nevíme, jak vypadáš.
Záleží na tom, jak to cítíš ty, vůbec neposlouchej názory nějakých holek, ještě jsou v telecím věku a nedochází jim, co tímhle mohou způsobit.

2 Eliss Eliss | Web | 10. května 2017 v 21:52 | Reagovat

Já jsem měla velmi podobné příznaky jako ty a zprvu jsem to ignorovala, ale bylo to horší... Asi by ses měla raději poradit s lékařem

3 Vicolla Vicolla | Web | 21. května 2017 v 14:29 | Reagovat

s tím že jsi jedla a nepřibírala to mám stejně. Spoustu lidí mi říká, že jsem vyhublá, anorektička atd. Ať už ze srandy, nebo to myslí vážně. Ale mám váhu na normě jen prostě nepřibírám. Já se jako anorektička necítím, jím normálně i když někdy vynechávám. To znamená, že nejsem. Ber to podle toho, jak se cítíš. Pokud chceš přibrat, prostě normálně jez. I když můžeš vypadat jako anorektička tak pokud budeš jíst tak, jak se má, nebudeš anorektičkou nikdy. Neboj se, všechno bude OK :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama