,,Be happy for this moment. This moment is your life."

Vstávala jsem v pět: viděla jsem zápat slunce a rozplakala jsem maminku.

15. května 2017 v 18:06 | Leanne |  From My Life
Pomalinku otevřu oči a chystám se je zavřít, ale...STOP!! Nezavírej oči. Vstávej. Křičím na sebe a i přes velkou ospalost (je přece 5 hodin ráno a je neděle!!) vstanu. Popadnu směs barevných papírků a opustím vyhřátou postel směrem ke kuchyni. V kuchyni se musím zastavit. Východ slunce. Wow. Kdy jsem vlastně naposled viděla východ slunce? Ty krásně nadýchané chomáčky oblohy. Chci přistoupit k oknu a podívat se na tu nádheru zblízka, když si uvědomím proč v 5 hodin ráno stojím v pižame a stojím na chladné kuchyňské podlaze.
Vejdu do chodby a pomalinku, jako ve filmu, který se vám neustále seká, otevřu dveře. I přes mé zpomaleném pohyby klika zavrzá. Ajaj.Vejdu rychle do obýváku, ale nezavřu dveře (co kdyby zase zavrzaly?). Přesně jak jsem si myslela, dveře do ložnice jsou otevřené. Snad je neprobudím. Položím papírky na stůl a vylezu na křeslo. Podívám se na strop. Na lustr. Šáhnu na jednu z žárovek a pod prsty ucítím provázek. Vydechnu úlevou. Pomalu vytáhnu provázek ze žárovky a až na jedno zaseknutí bez problémů. V tu chvíli jsem ráda, že jsem si ho včera kolem tě žárovky omotala, protože si neumím představit, že bych to zavazovala teď. Jo, je sice světlo, ale jsem stááášně unavená. Na důkaz zívnu. Vezmu provázek a uváží ho kolem úchytky na okně. Při zavazování ovšem spadne ozdoba. Zastavím se a ani nedýchám. Slyším, jak někdo vstane z potele a naštěstí si i lehne zpátky. Vyberu z hromádky papíru srdíčko a pověsím ho na provázek. Poté další. Pak se vrhnu na bílou kytku(nebo co to je) a pověsím na ni citáty. Najednou, ale uslyším jak někdo jde. Ve dveřích se objeví hlava táty . Rukou mu naznačuji ať jde pryč. Poslechne. Uff. Pokračují ve věšení , když v tom začne zvonit mobil. Po chvíli neustálého volání přivřu dveře a naplňuje mě vztek. Kdo ze zákazníků zase taťkovi volá? Rychle pokračují ve věšení. Když mám hotovo rozhlednu se po pokoji. Všechny papírky jsou naproti dveří, takže je uvidí hned jak vejde. Když vejdu do mého pokoje stále zvoní mobil. Už se chystám ho típnout, ale v tom si uvědomím , že je to můj budík, kdybych náhodou zaspala, který jsem si ovšem zapomněla vypnout.

Vrátím se do pokoje a usnu. Usnu, ale ne nadlouho. Za chvíli někdo otevře dveře. Je to mamka. A pláče. Sedne si na postel a řekne ,, to se Ti moc povedlo. Je to nádherné. Rozbrečela mě to." Usměje se a nechává mě v pokoji samatnou jen s mými myšlenky.

..............

Možná, že někoho to už napadlo. Tenhle článek je o tom jak jsem mamince před ložnici vyvěsila srdíčka a citáty k dni matek. Tohle všechno mě napadlo v sobotu večer, když jsem si uvědomila, co je zítra za den. Nemusíte jí něco kupovat. Tohle stačí. Víte co se říká. "Lidi přicházejí a odcházejí. Ale vzpomínky ty zůstávají."

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se Ti desing blogu (un) ordinary girl?

ANO
NE

Komentáře

1 D D | Web | 16. května 2017 v 0:20 | Reagovat

Moc hezké gesto a ještě krásnější reakce maminky. Snad se takhle máte rádi i mimo svátky. :)

2 Hrobárova Dcéra Hrobárova Dcéra | Web | 16. května 2017 v 8:22 | Reagovat

Dosť často sú najlepšie práve veci zadarmo :)

3 Eliss Eliss | Web | 16. května 2017 v 18:51 | Reagovat

To je krásné :)

4 vicolla vicolla | Web | 18. května 2017 v 18:03 | Reagovat

Ahoj ptala ses na instagram : veronika_valuc

5 un-ordinary-girl un-ordinary-girl | 19. května 2017 v 6:02 | Reagovat

[4]: Děkuji!!

6 vicolla vicolla | Web | 20. května 2017 v 18:07 | Reagovat

[5]: jak ty?

7 un-ordinary-girl un-ordinary-girl | 21. května 2017 v 10:08 | Reagovat

[6]: un-ordinary-girl

8 Vicolla Vicolla | Web | 21. května 2017 v 14:18 | Reagovat

nádherné. To se ti moc povedlo. Jde vidět, že maminku miluješ

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama