,,Be happy for this moment. This moment is your life."

Nechci zůstat v koutě.

17. června 2017 v 8:00 | Leanne |  From My Life
Ahoj světe!

Každý z vás je, nebo aspoň byl opklopený lidmi. Dětmi. Spolužáky. A ať už jste byli oblíbení nebo ne, byli jste jimi obklopeni. Například ve třídě. Určitě tam nejste sami. Je tam s vámi dalších 20 lidí. Je jedno jestli se vám vyhýbají, nebo s vámi chtějí naopak strávit každou vteřinu. Jsou tam. Nevymažete je. Což bych docela ráda. Aspoň na polovinu. Deset, dvanáct. Ne? Ach jo...

Při dlouhých a bezesných nocí jsem přemýšlela nad svým životem. Nad tím, proč jsem byla na prvním stupni tak oblíbená a teď musím o pozornost bojovat do posledního dechu. Závěr je prostý. Se spolužáky na prvním stupni se známe od školky. A na druhém stupni? Nedali mi šanci. Nebo možná jo a já ji promarnila. Už se o mě nezajímají. Konec. Jo, vlastně dneska si ode mě opisovali úlohu. To, ale není ta věc, proč píšu tenhle článek.

Začalo to 5 hodinou, kdy jsme měli mít supla. A to telocvikářku, která učí nás, holky. Protože kluci chtěli hrát jakousi hru, šli jsme cvičit i my holky. Nebyli jsme z toho moc nadšené, protože jsme měli mít další hodinu taky tělocvik. No, ale co. Šli jsme. Dohodli jsme se, že budeme hrát nějakou hru. Jen mi holky. Takže 10 holek. Bez druhé třídy.

Bylo to úžasné. Byla jsem to prostě já a nikdo jiný. V malém počtu dokážu být super. Zábavná holka, se kterou chce každý strávit každou vteřinu svého života. Ale ve velkém počtu jsem jen ustrašená holka v koutě pokoje, která touží po pozornosti. Nedokážu se smát, když vím, že na mě hledí 20 dalších párů očí. Bojím se. Bojím se zvednout z toho zaprášeneho kouta a otřepat si dlaně. Ne to prostě nedokážu.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hrobárova Dcéra Hrobárova Dcéra | Web | 17. června 2017 v 8:15 | Reagovat

Hmmm, takže nízke sebavedomie a túžba po uznaní a pozornosti... So easy

2 D D | Web | 18. června 2017 v 11:51 | Reagovat

[1]: Je někdo komu jsi tuhle diagnózu ještě nepředepsala, hele?

3 D D | Web | 18. června 2017 v 23:42 | Reagovat

Dobrý kolektiv na základní škole má málokdo.Pokud jsi ho zažila na prvním stupni, měla jsi obrovské štěstí. Většina lidí začne být se spolužáky spokojená až na střední, kdy jsou studenti už starší a rozumnější. Každopádně v práci je to pak úplně jiné. Hodně také záleží na povaze člověka a jak vnímá společnost. Někdo preferuje menší kolektiv, jiný je rád středem pozornosti. Důležité je uvědomit si nejen své slabé, ale také silné stránky a hlavně si srovnat v hlavě, co chci a začít na tom pracovat. Některé věci ale chtějí svůj čas a zkušenosti. Rozhodně nejsi sama a jediná na světě, kdo se takhle cítí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama